Byly to krušné časy. Ten Černý pátek se dotkl snad úplně všech. Skoro nic se nedalo sehnat. Všude samé fronty. Na brambory, na maso, na krupici. I na to blbé máslo. A o práci se nedalo zakopnout ani omylem. Tak jsme si chtěli vydělat trochu jinak. Jako každý. A přece ty jablka nenecháme shnít na zemi. Ale kdo mohl tušit, že se z těch obchodních partnerů vyklubou chlupatí. Tvářili se mile ale jakmile nám dali ty ozdobné řetízky na ruce, už tak milí nebyli. Ale my se umíme o sebe postarat. Pro nás je svoboda podnikání nadevše. A proto jsme se rozhodli, že jim radši zdrhneme. A to velmi rychle.
(z deníku prodejce lehce pančovaného jablkového moku)